Název slavného večerníčku neavizuje v tomto případě povídání o dvou medvědech, nýbrž o tak zvaném vývodu z předků. Ty bývají normálně poměrně zajímavou prací, tedy za předpokladu, že se pohybujeme v jedné oblasti. Pokud jsou však celorepublikovým mixem a ještě k tomu jde o zástupce „populárních“ stěhovavých povolání, pak je pátrání většinou spíš za trest. Vývod z předků Petra Hrdličky byl zářným příkladem toho, jak se všechny faktory potkaly u Kolína.
Několik rodů skutečně od Kolína bylo.
Pokud se na vývod budeme dívat jako na polovinu pizzy rozdělenou na čtvrtiny, pak jednu tu polovinu poloviny bude tvořit linie otcovská a druhou pak mateřská. Ve finále tak budeme mít 4 barevné trojúhelníky (větve) sestávající z několika rodů.
Ale zpátky k našemu konkrétnímu příběhu… Ačkoli jeho hlavní hrdina Petr nese příjmení Hrdlička, jeho otcovským rodem je Strnad. Protože Petrův otec Václav byl nemanželským synem Anny Hrdličkové, která si pana Strnada nikdy nevzala. Pravou mateřskou stranu ve „vějíři rodů“ pak zastupuje větev Schöppů a Ingrišů.
A tak zatímco Schöppové a Ingrišové se pohybují na Lounsku, zástupce Hrdličků najdeme na Protivínsku a Strnadové obývají již zmíněné Kolínsko. Zastoupených obcí jsem napočítala přes padesát. [Brloh u Loun, Blšany, Bělušice u Mostu, Cerhenice, Cerhýnky, Cítoliby, Domoušice, Dolní Chvatliny, Dolní Kruty, Dolní Lomnice, Dobré Pole, Dobřichov, Habr u Struhařova, Heřmaň, Hosín, Hošť, Hředle [RA], Hořehledy, Chyňava u Hosína, Kalivody, Kozojedy [Pha], Kožlany, Kokořov, Lošany, Louňovice [Pha], Lenešice, Lipany u Vitic, Louny, Malnice, Mirošov, Protivín, Postoloprty, Padrť, Pochvalov, Pnětluky, Podskalí u Hluboké, Příkosice, Plaňany, Pnětluky, Praha, Radčice u Protivína, Ratenice, Radim, Radímek, Sobočice, Schönthal [Nové Hrady], Syneč, Štítov, Škvorec, Štěkeň, Tálín, Tatce, Třebovle, Údraž, Výžerky, Záluží u Litvínova, Zásmuky, Zvánovice, Ždánice…
Zrovna tak výčet řemesel je úctyhodný: setkáme se s tesaři, slouhy, kočím, dvěma hodináři, pachtýřem mlýna, hamrníky, flašinetářem, zedníky, tkalci, pastýři, bednáři, mistrem cajkářským (tkal režné plátno), pokrývačem, knížecím vodákem i knížecím hajným, krejčími, řezníkem, vysloužilým trumpetistou, pacholkem ve dvoře, šafářem a nebo i knížecím cihlářem. Zmínění ovčáci, pastýři a slouhové se objevují v rodech Ptáčků, Hávů, Lepšíků, Krejčích a Machů. Mezi stěhovaná povolání ale řadíme i mlynáře, kováře, šafáře a hajné, takže asi nemusíme být excelentními počtáři, abychom si spočítali, že díky tak vysokému počtu stěhovavých rodů bude bohužel ve finálním vývodu i poměrně hodně prázdných míst. Pokud si ženich A vzal nevěstu B a měli spolu děti C, D, E, F, G, H, I atd. a každé to dítko se narodilo v místě momentálního pobytu jeho rodičů, kteří cestovali po celém panství (a někdy i mimo), pak se nemůžeme divit, že většinu úmrtí nedohledáme. Mohou se totiž skrývat kdekoli.
Zatímco větev Strnadů je čistá, tedy bez nemanželských vztahů, větve Hrdličků, Schöppů a Ingrišů už políčka otec neznámý a matka neznámá obsahují. Ve dvou případech máme i tzv. legitimizaci, kdy nemanželské dítě bylo při sňatku připsáno otci, ale jistota, že byl otcem i biologicky samozřejmě chybí. Přesto Petrův vějíř čítá 166 osob a zahrnuje tak 7 generací, a vypsání všech aktérů mi tak zabralo mnoho odpolední i víkendů a výsledkem je skutečná plejáda jmen, řemesel i příběhů. Za všechny jmenujme příběh Františky Brož[í]kové, která se narodila r. 1829 u pražského Apolináře. Což by samo o sobě nebylo nijak výjimečné, protože nemanželských dětí se rodily hromady, ale téhle Františky se ujala rodiny Františka Soukeňky, mistra přikrývačského z Dobrého Pole čp. 23 a místo, aby ji v určitém věku „vrátila“, jak také bývalo zvykem, ponechala si ji až do dospělosti. Proto má v záznamu o sňatku uvedeno, že je sirotek z pražského nalezince.
Neméně zajímavými jsou pak zjištěné příbuznosti Petra a a) spolu falsifikátora Josefa Lindy [Rukopis Královédvorský] a pak dvojitá příbuznost s mým genealogickým kolegou Honzíkem, který při kouknutí do vějíře okamžitě zaznamenal příjmení Jordán (Honzíkova prababička Jordánová z Dolní Lomnice a Petrova praprapra Jordánová byly příbuzné), Říha a hlavně – Hrdlička. „Jako chápeš, že Hrdličků jsou v republice mraky a on má v rodokmenu právě i ty moje z Údraže???“ divil se pobaveně. Rychle pak poskládá, že Petrův František Hrdlička (*1782) byl bratrem jeho předka Václava Hrdličky (*1769), a že společným otcem Františka a Václava byl Martin (*1736) z Jehnědna. A aby měl i tento příběh poetický konec, nemůžu nezmínit další Honzíkovu vložku v podobě jeho návštěvy albrechtického hřbitova, kam v polovině listopadu zavítal po rodinném setkání s příbuznými.
Pro Petra tak díky tomu mám unikátní foto hrobu jeho předka Martina Hrdličky. A protože se na místním hřbitově někdejší farář Vít Cíza rozhodl po obvodu hřbitovní zdi zakládat jakési výklenkové kapličky, a ke každému hrobu napsal básničku, máme verše i pro Petrova předka….
No uznejte, kdo se něčím takovým může pochlubit?
„Otec, máteř, má první choť, a macecha zde spějí.
Spěte v Pánu, miláčkové! odpočiňtež v pokoji!
Čas utíká, léta věží, rychle věku přibývá,
Brzce také nenasytná smrt si na mě zakývá,
To clo musí každý splácet, mladý, starý i chudec,
nejtíž ale je obvádí smrti skrblí bohatec.
Přijď, hotov jsem, přítelkyně! Jednou musím umříti,
Bych se svými miláčkami mohl v nebi sejíti.“
