Z nějakých nepochopitelných důvodů se řada zástupců Hášů po časové ose retrográdním směrem zvětšovala. Hášů byly plné nejen Šanovice, ale i Sušetice. Tomáš, který se někdy kolem r. 1808 objeví ve Svrkyni, se ovšem v r. 1784 narodí v Měšeticích. Konkrétně v čp. 2, tedy ve stavení opět sympaticky umístěném na konci vesnice. Funkce „jukacího panáčka“ na googlu má zkrátka nezanedbatelné plusy.
Když se dostanu do konce 17. století a Hášů je všude pořád jak naseto, začnu se trošičku bát. Že se mi je nepodaří správně poskládat. Několik wordovských stránek zaplněných daty a údaji o všemožných narozeních, sňatcích a úmrtích vytrvale doplňuju o další a znovu se prokousávám stránkami matrik a v prodlevách zoufale zkouším štěstí vyhledáváním klíčových hesel typu „Háša Šanovice„. A ejhle. Jeden z odkazů obsahuje známé jméno. Alois Sassmann. Autor čtyřdílné publikace o tvorbě rodokmenů a mj. také knihy o Slabčicích, pro kterou jsme s Fandou začátkem ledna putovali do české kolébky rodu Jakovců – tedy právě a přímo do Slabčic. A tak samozřejmě klikám na článek Kořeny – odpovědi na otázky, kde pan Sassmann reaguje na jistý dotaz: „… roku 1736 se narodil v Šanovicích můj předek Jiřík Háša.“
Ty brďo, prolítne mi hlavou. Než však stačím myšlenku zpracovat, oči mi sklouznou na další řádek. „Otcem Jiříka Háši byl Václav Čejka, řečený po statku Háša.“
A do pr …, ulevím si vzápětí. To by tak ještě scházelo, aby se i u Žížaly projevilo užití příjmení po chalupě. Gruntovnice by pak byly nevyhnutelné. Jenže právě gruntovnice nejsou zatím mou nejsilnější stránkou. Přesto vytáhnu svého Kotyšku, abych zjistila, k jakému panství Šanovice náležely a pak už jen na SOA Litoměřice vyhledám příslušný velkostatek. Když pak z jednotlivých knih vypíšu heslovitě nalezené informace, usednu k PC a začnu psát liebesbrief Honzíkovi. Jestli Žížalin předek nebude bratrem toho Sassmannova. A aby mrknul do přiložených gruntovnic a zkusil se v tom zbytku orientovat. Netrvá dlouho a můj malý Mistr Jan mi hlásí, že už má jasno a Václav je identifikován. V r. 1729 si laicky řečeno Václav Čejka, syn +Václava Čejky z Měšetic, prohodí bejvák s Matějem Hášou v Šanovicích. Od té doby žije na hášovským gruntu, a proto získává přízvisko Háša. Absolvuju tedy hlubší ponor, tentokrát po stopách Čejků. A ačkoli jich není rozhodně tolik jako Hášů, stejně s nimi strávím celý den.
Díky seznamu nalezenému na netu a nazvanému „Poznamenání sousedův v měst[ečku] Sedlci a v těch tří vesnicích, kteří v létu 1645 spověď svatou slyšeli a velebnou svátost oltářní přijali i těch, ježto se nezpovídali„, víme, že ve zmíněném roce 1645 žil ve Vratkově jistý Tomáš Čejka s manželkou Annou, dcerou Alžbětou a synem Václavem. S tímto seznamem koresponduje i zápis na str. 123 knihy Sedlec-BN 01, kde je u syna Václava napsaný věk 9 let. Je to tedy ten samý Václav, který si v roce 1653 vezme Annu z Šanovic a tím se postará o rozvoj rodu Čejků na Sedlecku.
Kdyby Žížale v žilách kolovala pravá hášovská krev, mohla by teď v rodovém příběhu číst, že její předci byli vladykové od Kolína, jimž patřily i některé vesnice. Bohužel nekoluje. A s Hášovými nemá společného vůbec nic. Jen jméno. Ale díky panu Sassmannovi víme, že i Čejkové mají původ hluboko v minulosti. Protože podle něj se rod Čejků v Libčicích na Nechvalicku (od našeho Vratkova vzdálených jen 7 km) vyskytoval již pradávno. Už když prodával Diviš z Nechvalic roku 1502 nechvalický statek Lobkowiczům, je uváděn v kupní smlouvě, zapsané v Deskách zemských větších, jako sedlák v Libčicích jakýsi Čejka. Narodil se tedy kolem roku 1460-1470.
Takže, drahá hadice, nejsi Hašková.
Ale ani Hášová.
Jsi Čejková.
Janinka Čejková
