Putování za Hášovými [3]

Poslední výpravou do minulosti ohledně Žížaliných předků byla návštěva Sedlecko-Prčicka. V první řadě kostela sv. Jeronýma přímo v Sedleci coby farnosti obce Šanovice. Kdysi dávno tu omývali hlavu nejednomu Hášovi či nejedné Čejkové a právě v době naší exkurze tu probíhala mše svatá v rámci  „farního dne“, tedy jakéhosi setkání věřících jedné farnosti. Chvíli jsme postáli ve dveřích kostela a naslouchali táhlým tónům pěveckého chóru a poté se přesunuli na sedlecký hřbitov, kde jsme krom jednoho hrobu Hášů z Vrchotic nenašli vůbec nikoho. Nás zajímali Hášové či Čejkové z Měšetic a Šanovic. A nebo Vratkova. Stejné „štěstí“ jsme v podstatě měli i na hřbitově prčickém a jesenickém. Bonusem pro Žížalu bylo však nalezení náhrobku navíc s všeříkajícím dovětkem místa původu.

Ohledně hledaných domů to ovšem byla jiná. V Měšeticích, kde se narodil Žížalin předek Tomáš (ten, který svůj rodný kraj z nějakého důvodu opustil a zapustil kořeny ve Svrkyni u Prahy), nás navigace dovedla na samý konec vesnice. Téměř shodně jako v létě ve zmíněné Svrkyni. Domek s číslem popisným 2 nám na první pohled učaruje. Byť úplně obyčejný, avšak postavený na kouzelném místě s pohádkovým rybníčkem Brčálníkem. Až doma zjistím, že v Měšeticích se narodil otec Karla Hynka Máchy a sám Karel sem prý jezdíval na prázdniny ke svému strýci. Odtud vycházel na výpravy ke zřícenině hradu Zvěřinec. Pochopitelně si informaci z netu okamžitě ověřím i v matrice farnosti Sedlce. A jupí, není to fáma, je to fakt . A Máchův otec tak teoreticky s Žížalinými předky mohl tahat po návsi kačera …..

Poté, co u aut posvačíme a poklábosíme a někteří si po dvacáté  zafajčí, donutím obě Hášovky zapózovat před vraty a frčíme směr Šanovice. Přivítá nás maličká víska, s kapličkou, požární zbrojnicí a opět rybníčkem. A s natolik nezaměnitelným geniem loci, že Žížale to téměř původní bydliště závidím. 

Ještě před výletem jsem napsala do Sedlce na úřad a požádala o info ohledně případného přečíslovávání domů. Věděla jsem, že na č.p. 5 bydlívali do 20. let 18. století Hášovi a že si pak prohodili bydlení s Čejkovými v Měšeticích. Jenže v současnosti dům č.p.5 v Šanovicích neexistuje a já potřebovala vědět, který to je. Odpověď z úřadu dorazila hned druhý den a obsahovala zásadní info, že šanovická pětka bývala zemědělskou usedlostí, která však byla časem rozparcelována. Dnes je proto mnou dotazované stavení vedeno pod ev. číslem 11. A tak si před inkriminovaným domem zahrajeme na natáčecí plac a Hášová alias Čejková dostane malovaný kamínek s čejkou. Rosťa si neodpustí poznámku, že jí chybí v zobáku žížala a druhá Hášovka se při pohledu na namalovaného ptáka zašklebí. A vydáním útrpného zvuku potvrdí, že skutečnost, že není Hášová, ale Čejková, není tím, co by ji činilo šťastnou .