Příběh rodu Melčů začínáme v obci, jež má ve svém znaku vyobrazený džbán a chmelovou ratolest a přes kterou kdysi procházela tzv. erfurtská stezka. Ta vedla z Prahy ke Kraslici a do německého města Erfurtu a dopravovalo se k nám po ní nejrůznější zboží. Při stezce byly zřizovány hospody pro pocestné a kovárny, které lidem žijícím v okolí stezky přinášely nemalé zisky. Pokud přidáme informaci, že v období 19. století došlo v okolí obce k rozvoj těžbě kamenného uhlí, mnozí již mají jasno. Ano, jde o Mutějovice, obec s více jak 700 obyvateli, s proslulým Čertovým kamenem za humny a ještě o kousek dál s kounovskými kamennými řadami… Právě zde se narodí roku 1929 Vladimír Melč, jediný syn Josefa Melče (*1897) a Žofie Sklenkové.
V Mutějovicích zůstaneme ještě bezmála 80 let, protože krom „našeho“ Josefa se tu narodí jak jeho otec Josef st. (*1862) a matka Marie Chládková, tak i dědeček Václav (*1820) a babička Františka Krobová.
Melčové se tak v Mutějovicích objevují v roce 1819, kdy se do obce přistěhuje mladý Václav Melč. A půl roku po něm i jeho starší bratr Jan (*1790), který si vezme za manželku Marii Novákovou, dceru lašovického sedláka z čp. 1. Oba bratři Melčové se narodili v Pavlíkově 31 a jejich rodiči byli Josef Melč (*1754) a Kateřina Herinková. Díky knize o Pavlíkovu, kterou napsal Jan Krško, se dozvíme, že zmíněné stavění čp. 31 patřívalo v minulosti Šmídovi a po něm r. 1731 Matěji Herinkovi. „Ten se snažil dát vše do pořádku, ale náklady na obnovu usedlosti převyšovaly jeho možnosti. Se skomírajícím hospodářstvím si nevěděl rady ani jeho syn Tomáš. Výnosy jen sotva pokryly životní potřeby. Pro Tomášovy potomky byl grunt spíše danajským darem a do jeho převzetí se příliš nehrnuli. Nakonec se k tomuto riskantnímu kroku odhodlala dcera Kateřina. Přesněji řečeno její manžel Josef Melč. Přes pesimistické očekávání si dokázal s prekérní situací poradit, neboť veškeré pohledávky zaplatil a ještě obnovil jednotlivé objekty usedlosti. Na Josefa úspěšně navázaly jeho děti a vnoučata.“
My víme, že Josef (*1754) s Kateřinou měli 4 syny (Františka, Josefa, Václava a Jana), z nichž zmínění Václav a Jan odešli do Mutějovic.(Zajímavé je, že i do Mutějovic přistěhovalý Jan měl s Marií syny Františka, Josefa, Jana a Václava.)
Ze zápisu o sňatku pavlíkovské Kateřiny s Josefem vyčteme, že Josef byl synem Ludmily Vondříčkové z Pustovět a Petra Melče (*1728) z Lašovic. A právě v Lašovicích už zůstaneme, protože Melčovi zde žili min. od r. 1679. Zmíněný Petr byl šestým, předposledním, dítětem dvojice Jakub Jan (*1688) a Alžběta Nováková, obou z Lašovic.
O Lašovicích toho bohužel k nalezení moc není. Nacházejí se na západní hranici chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, na horním toku a v údolí Lašovického potoka, drobného přítoku potoka Rakovnického, asi 3 km východně od Pavlíkova. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1143 a manskou povinnost k hradu Křivoklátu zde vykonával hajný a posel. V pravěku zde byla významná stanice lovců z období aurignacienu, což je mladopaleolitická kultura, jejímž nositelem je již homo sapiens. Historickou dominantou obce Lašovice je kaplička na návsi. Kousek od kapličky pak stojí památník občanům padlým v světové válce. Obec je také rodištěm významného archiváře, historika a učitele pana Jana Rennera, který byl správcem městského muzea v Rakovníku a zakladatelem muzejního spolku. Roku 1940 však kvůli sporům na své funkce v muzeu rezignoval. Zneuznání a pocit křivdy jej nakonec v roce 1959 (tedy v jeho 90 letech) zřejmě dovedl až k sebevraždě.
Posledním dohledaným Melčem je tak otec Jakuba Jana Václav, o němž se dočteme v soupise poddaných z roku 1679, kde je zapsán jako otec Jiříka (cca *1671) a Kateřiny (*1674). Protože novější soupisy pro Lašovice nemáme, údaj o dalším potomkovi Václava Melecze najdeme v matriční knize Rakovník 02, konkrétně v r. 1688, kdy se mu narodí výše uvedený syn Jakub Jan. Záznam o sňatku bohužel nedohledáme, a tak se můžeme jen dohadovat, odkud že první Melecz do Lašovic přišel.
Kočkovy Dějiny Rakovnicka žádného Melče v r. 1651 nezmiňují a stejně tak ani Soupis poddaných podle víry z téhož roku v celém rakovnickém okrese Melče/Melce nezná. V Berní rule z r. 1654 nalezneme pouze Melecze z Hamštejna. Tamější knihy však bohužel začínají až rokem 1784, takže potvrdit či vyvrátit domněnku, že první Melč přišel do Lašovic odtud, nemůžeme. Co ale víme bezpečně, že Melčové měli své hnízdo právě v Lašovicích a zcela jistě jejich mutějovická odnož začala bratry Janem a Václavem, kteří se do Mutějovic přiženili ve stejném roce 1819. Od té doby žili na různých číslech popisných, zejména pak šlo o čp. 17, 19, 33, 38 a 68.
[zdroj: stránky obce Mutějovice, kniha o Pavlíkově autora J. Krška]
Video z Putování za Melčojc zde:
.“>https://www.youtube.com/watch?v=gm5ivrcN4a4
