Když jsem před časem psala povídání o pátrání po své mateřské linii, zmínila jsem se o Marii roz. Borecké, mé osmé pramatce v retrográdním pořadí. Přesný datum narození jsem bohužel nedohledala, ale záznam o sňatku s Martinem Družeckým v listopadu roku 1722 ano. Brali se v Jemníkách u Slaného, kde rod Družeckých žil snad od nepaměti, určitě od 16. století zde fungoval mlýn Družeckých.
„Manželé Martin a Magdalena (Marie) tady spolu prožijí 50 let života, kdy v období od r. 1724 do r. 1740 zplodí 3 syny a 5 dcer. Všechny děti (krom posledního Matěje v r. 1740) křtil kněz P. Matěj Alexius Boretský, farář pcherský a budecký. Možná příbuzný. Teoreticky samozřejmě tím příbuzným mohl, a pravděpodobně i byl, jenže Marie Borecká zůstává na mé pouti za tou úplně první pramátí velkou neznámou. Ze záznamu o sňatku vím, že se narodila P. měštěnínovi města Slaného Jakubu Boreckému a Kateřině Jeptiškové (*1656), obyvatelkyni města Slaného. Příjmí Borecký se ale ve Slaném objevuje až koncem 17. století a bez náležitých pramenů nejsem schopná se dopátrat skutečnosti, zda ten první do Slaného přišel z Loun a nebo z Mělnicka. Tato dvě místa totiž berní rula v r. 1654 udává jako místa pobytu jediných Boreckých v republice. Ale možná se odhodlám a navštívím archiv ve Slaném a třeba na nějaký výhostní list i narazím 🙂.“
Touto informací končí mé vyprávění o Marii Borecké v příběhu o matkách. Jenže mi to nedá a nakonec oslovím lounský archiv, který sice valnou většinu archiválií má pořád ještě na ošetření v Praze, ale říkám si, co kdyby …. A tak se započne můj vztah s archivářkou paní Kuprovou, která ochotně vždy vypomůže a dokonce se sama aktivně i na mém pátrání podílí. Díky ní tak najdu nějakého Boreckého v nejstarší knize měšťanů, nicméně požadované napojení na město Slaný chybí. Nechám tudíž neochotně tuto stopu vychladnout a věnuju se jiným příběhům. Až jednou, při hledání předků rodu Drbalů, si vzpomenu na radu, abych občas jukla na kolonku Statistiky na stránkách SOA Praha. A zaujme mě nedávno zveřejněná archiválie „Slaný – Kniha smíšené agendy 1638-1691„. Listuju tedy asi prvními 50 stranami a otráveně chci kliknout na rohový křížek, ale s povzdechem sama pro sebe si řeknu, že tedy dobrá, že ještě zkusím pár stran odzadu. Překvapeně zjistím, že konec knihy tvoří zhostní čili výhostní listiny a zápisy, a tak o něco nadšeněji čtu jeden záznam za druhým. A nakonec na něj narazím. Na „Přípis vejhostu na Jakuba Boreckého„. Záznam je sice v němčině, ale to podstatné snadno vylouskám:
„Jakob Adalbert Sohn des Wentzl Boretzky aus dem Dorf Vtelno, Herschaft Mielnik gebörigen …. November Anno Sechtsehen Hundert Undt Achtzig“
Hned v lednu následujícího roku, tedy 1681, se Jakub žení se zmíněnou Kateřinou Jeptiškovou. Datum jeho narození tak v Mělnickém Vtelně hledám odhadem kolem roku 1660. Bohužel marně. A ani MyHeritage tentokrát do hádanky nevnese požadované světlo. Několik lidí má sice Borecké v rodokmenu, ale buď s „přídavkem“ Vaněk nebo Novotný. A co je vůbec podivné, někdo dokonce s uvedením čísla popisného. Kroutím nad tím zmateně hlavou, ale ne dlouho. Spásná myšlenka na sebe naštěstí nenechá dlouho čekat. A tak záhy gůglím případnou existenci publikace o Mělnickém Vtelně. Nejen, že ji najdu a samozřejmě hned objednám, ale s úžasem po jejím doručení zjistím, že díky ní mám odpovědi na všechny své otázky. Borečtí jsou dle urbáře z roku 1569 uváděni hned na dvou číslech popisných – na čp. 12 a 17. Ti moji obývali statek čp. 12 na severní straně návsi a v roce 1544 jej užíval Petr Borecký. Autoři publikace uvádějí, že šlo o druhé největší hospodářství v celém Vtelně. Po Petrovi drží statek Mareš Borecký, po něm Petr Borecký mladší a nakonec Jindřich Borecký (*cca 1600).
Zařadit Václava správnému otci by se nejspíš nepodařilo, kdyby na stránce 117 nebyla popsaná historie Urbanovského gruntu čp. 15, díky kterému víme, že Václav tento grunt roku 1641 koupil a že se o 8 let později stal vtelenským konšelem. A hlavně – že byl bratrem Jindřicha z čp. 12.
Václav s manželkou Alžbětou měli krom „mého“ Jakuba ještě další 3 syny – Jana, Petra a Šťastného [Felixe], a sestru Annu. O datu narození všech dětí matriky bohužel mlčí. A o mém Jakubovi mlčí i jinak skvělá knížka „Mělnické Vtelno – Dějiny vsi, která se nestala městečkem„. Nejspíš svým odchodem do Slaného zmizel nejen z rodného Vtelna, ale i z jeho historie.
Nakonec se do Mělnického Vtelna vydáme s Fandou i osobně. Prohlédneme si náves a domy patřící kdysi Boreckým, zajdeme na hřbitov, kde objevíme starý hrob s takřka nečitelným nápisem Anna Borecká rozená Podlipská ze Vtelna a zavítáme do malé kavárničky u evangelického kostela, kde Putování zakončíme sladkou tečkou.
