Jak dokazuje nespočet genealogů samouků – lze to. Takže se nebojte a pusťte se do toho. Do začátku budete potřebovat rodný či křestní list prarodičů nebo ještě lépe praprarodičů. A nebo žijící babičku, která vám informace předá. A papír. Hodně papírů. Nakonec stejně dospějete k nezbytnému rozhodnutí – nějak si ty získané informace evidovat. Je jedno jak, do bloku, ve Wordu, v excelu. Ale ukládat! A dát všem těm poznámkám smysl a řád, abyste se v nich vyznali. Může nastat samozřejmě situace, kdy žádné staré dokumenty nevlastníte a ani tu babičku, pak se vydejte na příslušný matriční úřad, kde vám tu informaci většinou najdou. Ale záleží na lidech a to opravdu bez výjimky všude. Takže buď se setkáte s ochotou a vstřícností, a nebo naopak s naprostým nezájmem.
Pokud tedy budete mít štěstí a požadovaný záznam o narození babičky získáte, máte skoro vyhráno. Ze záznamu, který si ofotíte, pak totiž už můžete vyčíst, kdo byli babiččini rodiče a někdy dokonce ještě i jejich rodiče.
První krok máme za sebou a teď nás čeká e-badatelna. Což jsou v podstatě zdigitalizované matriční a pozemkové knihy v určitém archivu. Vás jako začátečníky bude zajímat, že bádat můžete jak v tzv. SOA – což jsou státní oblastní archivy a nebo v SOkA – státní okresní archivy. Těch státních je v ČR 7:
V neposlední řadě pak můžete potřebovat Archiv hlavního města Prahy a Národní archiv v Praze.
Takže důležité je vědět, nejen co v těch archivech najdeme, ale i jakým způsobem jsou jejich stránky řešené a uspořádané. A abychom vůbec věděli – do jakého toho archivu se vydat (myšleno virtuálně na internetu), pomůže buď google, kde se člověk po nějaké době prokliká k požadovanému výsledku a nebo existují užitečné publikace jako Úplný místopisný slovník království českého od Václava Kotyšky, kde podle názvu nalezneme všechny české obce z konce 19. st. Dalším důležitým pramenem je tedy ještě tzv. Palacký, tedy Popis Království českého od zmíněného Františka Palackého. Zde jsou zas krásně vypsaná jednotlivá panství se všemi vesnicemi, které k nim patřily.
Další nutností jsou mapy …. Vy si totiž například vyluštíte, že nevěsta byla z Julienheimu, ale co už pravděpodobně nevíte, že český název této obce jsou Hranice. Na mapách.cz lze ale překliknout na archivní mapy a tam už ten Julienheim uvidíte. A nebo prostě je název obce nejistý, a tak zase pomocí mapy zkoumáte, co by to tak asi mohlo být za název. Projedete okolí, srovnáváte podobnost. Kromě map.cz existují ale stránky ags.cuzk.cz, kde se dají najít tzv. indikační skici …. Bývají z r. 1840 a jsou na nich zakreslené domy, cesty, pole ….. U domů jsou čp., na polních parcelách pak bývají i přímo jména majitelů
Všechny ty znalosti by nám však byly jaksi k ničemu, kdybychom si neosvojili i písmo tehdejší doby, tedy novogotickou kurzívu a kurent. Mají několik opravdu specifických 😉 specifik, které se člověk prostě musí naučit. Neměla bych se tím chlubit, ale já třeba zjistila, že nějaký kurent existuje asi až po čtvrt roce bádání …. Měla jsem za to, že ti faráři a zapisovatelé prostě jen čmárali jak čuňata, a to že je tím důvodem, proč to JÁ nemůžu často vůbec přečíst. (Tedy ne že by nepsali…) Každopádně me culpa. Často komplikuje čtení ještě i jiný faktor a to chybný pravopis …. Když mátě prostě zafixováno, že ve slově čistý je píše měkké i a pak tvrdé a ono je to v zápise napsané obráceně, pak takové slovo můžete louskat i poměrně dlouho 🙂 .
Jak se tedy kurent naučit? Poslouží zase klasicky internet. Ať už jsou to různé pomocné tabulky nebo i online výuka na youtube.
Stránky:
