Numismatika Bedřicha Augsta (*1889) jsem si pro své bádání nevybrala náhodou. Vlastně bych o jeho existenci neměla nejmenší tušení, kdybych ve svém zaměstnání nepotkala jeho vnučku Sašu. A tak se pouštím do známého boje s matrikami, tentokrát většinově pražskými. Byť se dle wikipedie Bedřich narodil v Pardubicích, najdu ho nakonec v Praze na Smíchově.
Jeho rodiči byli Bedřich Hynek Augst (*1863) správce buštěhradsko-kladenského uhelného spolku v Pardubicích a Kristina Faitová z Berouna. Bedřich Hynek se narodí na Malé Straně, konkrétně na Jánském vršku čp. 312. Z internetu získáme informaci jak o ulici, tak i o konkrétním domu. „Ulice je dlážděná s úzkým chodníkem po obou stranách, nepravidelně vedená, se sklonem stoupání 12̥ až 14̥ procent. V úseku Vlašská-Šporkova je obousměrně průjezdná. V úseku Šporkova-Nerudova je jen pro pěší, pro své strmé stoupání byla v minulosti zídkou rozdělena ve dví: západní úsek pro lehké ruční povozy je vydlážděn kočičími hlavami, a východní polovinu zaujímá schodiště.“ O domu č. 312 si pak můžeme přečíst, že šlo o renesanční dům U Osla v kolébce, kde svého času bydlel magistr Edward Kelley, alchymista císaře Rudolfa II. Dnes se zde nachází Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy.
V seznamu pražských příslušníků pak najdu Bedřichova otce Bedřicha Antonína (*1832), taktéž správce uhelného spolku, a dokonce i děda Ferdinanda (*1802). Toho nicméně sice s rokem narození, ale ne místem, takže následuje poměrně zdlouhavý proces hledání ve smíchovských matrikách. Než mě napadne zkusit štěstí s policejními přihláškami. A bingo. V kolonce Ort Geburtstag celkem zřetelně zeje Fridland. A u jména Augst přípis recte čili něco jako „řečený“. Z čehož se dá předpokládat, že Augst nebylo jeho pravé jméno.
Nejstarší z Bedřichů – Bedřich Antonín – se narodí zmíněnému Ferdinandovi a jeho manželce Františce Linhardtové na Novém Městě. V kostele u Panny Marie Sněžné je pokřtěný, stejně jako jeho dva sourozenci – Vojtěch (*1834) a Ferdinand (*1835).
Díky záznamu v kolonce určené číslu popisnému zjistíme i přesnou adresu jejich tehdejšího pobytu. Je jí Václavské náměstí čp. 780, tedy tzv. dům U Doušů. Z wikipedie tak zjistíme slušnou historii domu a tak trochu i představu o kousku života Augstovic rodu.
Dům U Doušů na Václavském náměstí je písemně doložený již v letech 1377–1379 jako dům tandléře (vetešníka) Bartoně Blahuta. Nicméně počátkem 18. století se objekt dočkal přestavby na barokní dům s hostincem. V letech 1718–1720 se v jeho sále konaly taneční slavnosti českých stavů. Roku 1771 dům se zahradou (podle starého číslování 447) zakoupil Anton Johann Dauscha, který byl hostinský, měl právo na vaření a výčep piva. Po něm byl hostinec pojmenován U Doušů.
Roku 1843 zde Josef Kajetán Tyl pořádal společenská setkání, tzv. merendy, ke kterým patřily kostýmní (maškarní) plesy, například roku 1848 sem zamířil kostýmovaný průvod postav ze Shakespearových her, zachycený na obraze Karla Purkyně. Téhož roku v části zahrady byla postavena druhá veřejná Tělocvična v Čechách. Je tedy vysoce pravděpodobné, že Augstovic rodina byla zmíněným událostem přítomná.
Vraťme se ale k výše zmíněným bratrům Augstovým. Ze tří zůstanou pouze dva, protože prostřední Vojtěch zemře. Nejmladší Ferdinand se ožení ve Vídni a „náš“ nejstarší Bedřich Antonín v Praze (roku 1866 s Antonií Fričovou). Ovšem až 3 roky po narození syna Bedřicha Hynka. V kolonce určené datům otce vévodí větička: „Pater petens coram testibus.“ Otec stvrzuje před svědky …. Máme tu tudíž záležitost, ke které docházelo celkem často. Otec sice stvrzuje, že je otcem dítěte, nicméně jím být samozřejmě vůbec nemusí a pouze ho přijímá za své, když si vezme jeho matku za manželku. Jistou indicií však v tomto případě může být netypické jméno novorozence, které je s otcovým totožné. Tak snad ….
Zároveň s Bedřichy se rozloučíme i s matičkou Prahou a přesuneme se do o něco výše zmíněnému Frýdlantu, kde se r. 1802 narodí Ferdinand Jan syn Františka Jana Augstena [recte Augst] a Viktorie Pohlové.
Do širokého povědomí vstoupil Frýdlant až za vlády Albrechta z Valdštejna, který se k panství dostal po bitvě na Bílé hoře. 5. června Ferdinand II. udělil Albrechtovi frýdlantské a liberecké panství v léno. Po Valdštejnově smrti získali panství Gallasové. Po nich se pány okolních panství stali Clam-Gallasové. Ti zde vládli až do 20. století. Nás zajímá jeden konkrétní frýdlantský dům, který koncem 18. st. stál ve hřbitovní uličce a nesl číslo 117. Protože zde se narodila Apolena Jäckelová, první žena Františka Antonína Augstena a po její smrti tu on s novou ženou Viktorií Pohlovou a všemi dětmi nadále pobývali. Hřbitovní uličku bychom dnes našli v dnešní Mezibranské ulici jen kousek na západ od kostela Nalezení svatého Kříže, což je patrné i na indikačních skicách z roku 1840.
V pozemkové knize pro Frýdlant se dočteme, že:
„5. 1. 1788 prodává měšťan a mistr tkalcovský lnu Josef Jäckel domek ve hřbitovní uličce č. 117 svému zeti Františku Augstenovi za 100 zlatých … prodávající sobě a manželce vymiňuje výminek … “ Následují podrobnosti o dočasném osvobození od daně.
Ferdinandovými rodiči byli František Antonín Augsten (*1766), krejčí a Viktorie Pohlová, kteří se brali v roce 1795 a měli spolu 7 dětí. Z toho pět nejstarších však zemřelo v kojeneckém věku. Jako otec Františka Antonína je v záznamu o sňatku zmíněn Jan František (*cca 1730), rovněž krejčí. Což potvrdí i nalezený záznam z roku 1766 o narození Františka Antonína. Jako otec Jana Františka je pak v matrice zanesen Jan Kryštof Augsten, a to v záznamu o oddavkách v únoru roku 1766, přičemž se dočteme, že byl tzv. zahradník [označení neznamenalo profesi, nýbrž určovalo množství půdy, kterou vlastnil, šlo zhruba o osminu lánu], rodilý ve „Voigtsbachu“ čili ve Fojtce u Liberce. Zajásám nad upřesněním rodiště a nadšená, že přesunem z velkého Frýdlantu bude pátrání v menší Fojtce jednodušší, se vydám k Liberci. Jenže ouha. V matrikách narozených pro Fojtku je 50letá díra a bohužel právě v letech, ve kterých měl Jan František spatřit světlo světa. Takže ho samozřejmě nenajdu. Jak se však záhy ukáže, není to jediný problém. Pozemkové knihy z té doby totiž ukrývají nejednoho Augstena. A všude. V Hejnici, Dolním Oldříši, Frýdlantu, Oldřichově, Bílém Potoce, Fojtce. V Soupisu poddaných podle víry (tedy v roce 1651) se pak setkám s něčím, co se mi zatím ještě nikde jinde „nepoštěstilo“. Na Boleslavsku se totiž nachází neuvěřitelných 69! osob mužského pohlaví s příjmím Augsten, Augst či Augustin. A co je ještě nepochopitelnější, že většina se jich jmenovala Kryštof anebo Jan Kryštof. Eliminace je tudíž naprosto nemožná a my se musíme smířit s tím, že „náš“ pravý Jan Kryštof nám zůstane skrytý. Dovolme si přesto na závěr nástin jedné hypotézy …
Pokud se budeme držet pravidla pravděpodobnosti, a budeme předpokládat, že Jan František z Fojtky nejen byl, ale že se tam i narodil, byl nejspíš odtud i jeho otec a další předkové. Samozřejmě to tak být nemusí, protože si klidně Augsten z Bílého Potoka mohl vzít nevěstu z Fojtky a přestěhovat se k ní a tím pádem mohl být potomkem kteréhokoli Augstena z frýdlantského/libereckého panství. Držme se ale myšlenky, že se Jan Kryštof, otec Jana Františka narodil ve Fojtce. Pak se narodil cca kolem cca roku 1694. A tím také bohužel musíme i skončit, protože pro narozené v obci Fojtka je v matrikách další mnohaletá díra.
Co se týká samotné obce v těsné blízkosti Mníšku u Liberce, její historie nepatří k těm úplně nejstarším. První zmínka se datuje do roku 1559. Celá obec je obklopena horami a lesy. Malebný horský ráz dodávají Fojtce okrajové horizonty Jizerských hor. V jižním směru ji chrání Dračí vrch a ve východním směru Brdo, pod kterým pramení Fojtecký potok. Ten se vine obcí a napájí protipovodňovou přehradu vybudovanou v letech 1904 – 1906. Z hlavní silnice odbočují východním směrem dvě horská údolí. Hasengrund čili Zaječí Důl a Winkel (V Koutě). Obživu dávaly lidem z Fojtky i okolí okolní lomy. Těžila se zde zejména žula. Správu obce řídili v historii dědiční rychtáři s konšely. Ve Fojtce to byla od roku 1568 do roku 1721 rodina Schöllerova, další tři z rodiny Adama Morche.
Společenskou zajímavostí je, že ve Fojtce najdeme ulici pojmenovanou po významném režisérovi F. Vláčilovi, který si Fojtku velmi oblíbil a dokonce měl v obci chalupu [e. č. 35]. A zajímavostí genealogickou je pak bezesporu fakt, že ze všech těch Augstů a Augstenů ze 17. st. zůstala do dnešních dnů jen hrstka v celé republice.
