P O D L E S Í nejsou jen lesy a údolí, ale především lidé, kteří tu žili a žijí. Rádi bychom proto postupně představili všechny podlešácké vesničky, a to jak obrazově, tak i slovem. A hlavně – jak čas dovolí, bude nám ctí představovat i významné rodáky a osobnosti této oblasti. Jako prvnímu bych chtěla věnovat prostor Karlu K Á D N E R O V I, rodákovi z Hřivic, jehož matkou byla Marie roz. Fricová – rodačka ze Solopysk a otcem Václav Kádner ze zmiňovaných Hřivic. Měli spolu 14 dětí (7 synů a 7 dcer). Devět dětí nakonec zemřelo. Nejdéle se z nich dožila Anna (17). Jméno Josef dali hned třem synům, nepřežil žádný. Kádnerovi tak vychovali 5 dětí včetně syna Karla narozeného r. 1859. Vyrostl z něho uznávaný český novinář, spisovatel, libretista a básník. Psal libreta k operám a operetám (Veselé námluvy, Černé jezero, Satanela), překládal divadelní hry (Moucha, Muž bez zásad…) a romány z francouzštiny. Připravil několik projevů k různým příležitostem v Národním divadle a je autorem básní s vlasteneckou tématikou, básní pro mládež i balad (Violy z Podlesí). Jak název napovídá, inspiroval se v nich svým rodným krajem.
Od roku 1899 organizoval hudební koncerty, například Emy Destinové a Jana Kubelíka. Rád se vracel do rodných Hřivic a byl čestným členem hřivického hasičského sboru. Na jeho popud byla v roce 1922 založena v Hřivicích knihovna, do které věnoval 60 vázaných knih a v každém roce zasílal knihovně časopisy Květy a Zvon. Válka mu bohužel podlomila zdraví a následoval předčasný odchod do důchodu. Dostal jen malou penzi a dožíval ve velké bídě. Naštěstí ho v tomto období podporovala rodná obec – finančně i možností získat zde levnější potraviny. Nakonec byl umístěn do psychiatrické léčebny a tam také 6. února 1923 zemřel. Pochován je v Praze na Olšanských hřbitovech.
Dnes je po něm pojmenovaná vyhlídka nad obcí Konětopy na zelené turistické trase kousek nad kamenem sv. Huberta. Je z ní překrásný výhled na celé hřivické údolí, na tu část Podlesí, která je nám přece jen nejblíže ….
A jelikož je mou vášní nejen regionální historie, ale i genealogie, nemohla jsem se o rodokmen Karla Kádnera alespoň nepokusit …,. Jak už jsem se tedy zmínila na začátku, rodiči Karla byli Václav (*1815) a Marie roz. Fricová. Vzali se na sklonku r. 1839 a my se z tohoto záznamu dozvíme, že Václavovým otcem byl Josef Kádner ml. (*1784) ze Hřivic čp. 30 a matkou Marie roz. Kaukalová ze Hřivic čp. 40. Josefovými rodiči pak byl opět Josef Kádner st. (*1743) a Zuzana roz. Šnirlové (*1747) ze Zálužic u Žatce. Dalším v pořadí byl opět Josef I. tentokrát zapsaný jako Chadner (*cca 1699) a jeho manželkou pak Anna Elisabetha Valková ze Skupic.
Poté, co se ukázalo, že v matrikách pro Hřivice jsou poměrně podstatné trhliny, byli jsme nuceni přesedlat na soupisy poddaných a pozemkové knihy. A v neposlední řadě došlo i na publikaci Okres Lounský, ve které je Hřivicím věnovaný poměrně zásadní prostor. A tak si můžeme přečíst, že Kádnerovic grunt čp. 30 býval úplně původně gruntem Adama Nováka, který ho prodal Janu Kádnerovi kolem roku 1694. V tzv Soupise poddaných podle víry pro Žatecko se ovšem v Hřivících žádné jméno jako Kádner, Chádner, Cadner nevyskytuje. Což znamená jediné – do Hřivic se odněkud přistěhoval. Jenže Hřivice spadaly příslušností nejen pod panství Nový Hrad, ale najdeme je i pod velkostatkem Lipno a dokonce i pod Postoloprty. A tak pátrání není vůbec jednoduché. Nakonec se mi podaří najít příjmí Caadner v Sušanech, které je zmiňováno v berní rule jako Kodner. Projít ovšem všechny knihy zabere několik dní a nepřinese kýžený výsledek. Hřivický Jan se podle zápisu o úmrtí měl narodit kolem roku 1660, ale v Sušanech se narodí pouze Jan Kryštof (*1668) , který ale podle pozdějších zápisů evidentně v Sušanech zůstal a založil zde i rodinu. Byť po svém druhém jméně uváděný jako Kryštof.
A tak se vrátím do Hřivic, abych alespoň dala do pořádku všechny narozené děti dvojice Josefu I. a Alžbětě Kádnerovým, mezi kterými nakonec najdu i Jana Václava – kde zaznamenám zásadní poznámku, že otec byl poddaný panství Postoloprty. A protože za 20 let (1707-1727) nezemřel v Hřivicích jediný Kádner, začínám si být téměř jistá, že Jan, kterého hledám, musel přijít právě z postoloprtského panství. Abych mohla s jistotou a čistým svědomím napsat tuto krátkou větu, musela jsem několik hodin strávit pečlivým čtením celé knihy. Závěr je tedy ten, že Kádnerovi skutečně do Hřivic odněkud přišli! A díky poznámce u otce Jana musíme vycházet z toho, že příslušel právě postoloprtskému panství, a že tudíž mohl pocházet ze všech vesnic, která tomuto panství náležela. V Popisu Království českého od F. Palackého se dočteme, že k Velkostatku Postoloprty jich patřilo 27! Jmenovitě to byly: Rvenice, Vrbka, Levonice, Malnice, Březno, Seletice, Skupice, Hradiště, Hůrky dolejší, Lišany, Bítozeves, Nehasice, Seménkovice, Tatinná, Vidovle, Břvany, Počerady, Výškov, Blažim, Třískolupy, Sušany, Koporeč, Polerady, Selibice, Zálužice, Tvršicea a částečným dílem i Moravěves. Toto panství vlastnil Jan Adolf kníže ze Schwarzenberku a obyvatelstvo tu žilo německé i české. A tak mi nezbývalo než do 3:35 ráno pročítat pečlivě každou stranu a každý řádek soupisů poddaných pro velkostatek Postoloprty se všemi jeho vesnicemi, a to jak první panstvím evidovaný rok 1675, tak i rok 1693, kdy jak už víme, byl Jan v Hřivicích a měl dokonce první dceru Dorotu (21.12.1692).
Stránky:
- 1
- 2
