Jedním z vytvořených rodokmenů za protislužbu se stalo hledání předků našeho klempíře pana Kocmana. Zvláštního týpka se slušným batohem na břiše, nicméně člověka laskavého a osudem nešetřeného. Ohledně informací o jeho prarodičích se však dozvím jen to, že děda se jmenoval Alois a bydlel v Libni. V duchu v tu chvíli zakleju. Zase Praha! Jak já ji nenávidím. Ale štěstí se na mě usměje a já na Aloise Antonína narozeného r. 1911 narazím poměrně snadno. A stejně tak poté i v soupisu pražských obyvatel objevím arch Otto Kocmana (*1875), Aloisova otce. Rázem mám na jednom listě spoustu údajů, včetně informace, že Otto s Františkou Vejsadovou (z Leštiny u Slapska) spolu měli 8 dětí. A tak se pouštím proti proudu času hlouběji, abych v Kobylisích č.p. 32 v roce 1846 objevila narození dalšího Aloise, tentokrát syna Josefa Kocmana z Ďáblic (*1818). Josef byl zas synem Jana Kocmana tesaře a Anny roz. Křížové. Nakonec získám i poslední pražskou informaci a sice záznam o oddavku Jana s Annou v roce 1804. Poslední, avšak důležitou. V kolonce o otci je přípis, že je „rodilý z Wosowa“.
A tak se přesouvám 60 km jihovýchodně od Ďáblic do vísky Osov kousek od známých Švédských šancí (nejlépe dochované čtyřúhelníkové valy doby laténské v Česku). Obec leží v jednom z nejhezčích údolí středních Čech a její název je údajně odvozován od práce konané v okolí. Osov tedy dostal své jméno proto, že se zde větší část půdy osévala. Kde byla osévána menší část pozemků, říkalo se Osovec. A protože sňatkový zápis poskytne i info o ženichově věku (25) a jménu jeho otce , vím, že musím najít narození nějakého Jana kolem roku 1779 nějakému Josefovi v Osově. A tady se na chvíli nedobrovolně zaseknu. Jan se mi tu sice narodí (*1782), dokonce je synem i Josefa, ale matkou je Magdalena a ta dle indexu měla zemřít rok před Janovým narozením. Je mi jasné, že musí existovat ještě nějaká jiná Magdalena, která by měla za manžela Josefa. Nakonec je oba najdu a boj začíná nanovo. Je totiž nutné zjistit, který pár J+M byl ten pravý. Což obnáší nalezení obou Magdalen, jejich narození i sňatků. A v případě Magdaleny 2 i úmrtí manžela Jana Skopového. Vše se vysvětlí vzápětí, protože Magdalena, vdova po Janu Skopovým, si sice vezme Josefa, ale děti spolu mít nestihnou, protože rok po svatbě umírá. Takže sláva, první překážka zdolána. Jelikož se však ukáže, že Osov a okolní vesnice jsou plné Kocmanů, vrhám se do poctivého zapisování všech, na které narazím. Osovské knihy jsou naštěstí dost slušně nejen zaindexované, ale i čitelné, takže den sice strávím ťukáním do klávesnice, ale z minulosti už vím, že tato fáze bývá nezbytná a velice často užitečná. A tak mám ve finále obrázek i o skladbě obyvatelstva osovské farnosti, poněvadž nejen že každý třetí se tu jmenuje Kocman, ale četně se objevuje i Skopovej, Kacl, Štibal, Toman, Vojíř, Kindl, Kačírek, Brož, Husák, Hauška, Alb[v]in, Šnek, Hora, Mottl, Pens, Veselý, Průcha, Šebek, Kubec, Klimánek, Losman, Karafiát, Bartoníček, Horák, Závora, Procházka, Havlík, Klimt, Kraus, Votava, Rychlý, Šlapák, Němečický, Budil, Mašek, Krejčí, Hořejší, Skála, Martinovský, Táborský, Placák, Pořádek, Jerhort, Záluský, Svoboda, Bavorský, Černík či Blahna. Favority jsou ovšem Šmejkalové a Xandrové.
Výsledkem mého zapisování je klasicky dlouhý sloupec údajů, ze kterých budu muset poskládat smysluplný příběh o utváření generací klempířova rodu. Všechny indicie ukazují nakonec do sousední obce Skřipel. Což mi potvrdí i kouk do Soupisu poddaných podle víry pro region Berounska (z roku 1651). Příjmení Kocman se tu objeví v Lochovicích, ale hlavně ve Skřipeli. Matouš (30) a jeho mátě Voršila (50). A protože v zápisu o narození Šimona r. 1664 figuruje jako otec Matouš, v duchu se zardím radostí a napětím z toužebně očekávaného objevu. Totiž, že právě nalezené záznamy jsou posledními dílky do Kocmanovy rodokmenové skládanky. A ony skutečně jsou 
. V rámci matrik, samozřejmě. Pokud bychom chtěli jít dál, musely by na řadu přijít gruntovnice nebo něco podobného. A tudíž fyzická návštěva archivu. Protože zdigitalizované nejsou.
. V rámci matrik, samozřejmě. Pokud bychom chtěli jít dál, musely by na řadu přijít gruntovnice nebo něco podobného. A tudíž fyzická návštěva archivu. Protože zdigitalizované nejsou. Každopádně tedy víme, že zmiňovaný Šimon byl otcem Matěje (*1707). Matěj byl krejčí a kostelník a vzal si Kateřinu Burešovou. Spolu měli 8 dětí včetně Josefa (*1743), který si vzal nám již známou Magdalenu. Mě však zarazí jedno slovo v zápise o narození Matěje Šimonu Kocmanovi. To slovo leží těsně za jménem Šimona a já ho čtu jako „Zákostník„. Jelikož jsem si ale vědoma svých nedostatků ve čtení starých textů, obrátím se samozřejmě v první řadě na Honzíka. Byť tedy přiznává, že nemá tušení, co by to mohlo být, se smajlíkem dodává, že ovšem vidí totéž co já. A tak doma s Františkem vedeme dlouhý rozhovor o tom, kdo ten Zákostník mohl být. Přívlastek za jménem? Povolání? Nesouviselo to s kostmi a hřbitovem a kostelníkem třeba? Třeba se Kocman/Kotzman psal dřív i jako Kostman? (Byť tedy gůgl našeptávač nejchytřejší píše, že význam příjmení Kocman je chlupatý člověk…. Ale jest i jiný význam přípustný: od slovesa kocati se = lísati se jako kočka, miliskovati se… A na Litomyšlsku se snad „kocman“ říkalo vyvýšenému místu v cestě mezi kolejemi.)
Nebo to skutečně čtu blbě a je to něco jako „ze Kostník“? To ale z níže uvedených důvodů vylučuju.
Stránky:
- 1
- 2
