Jonáci byli jedním z prvních rodů, po jehož předcích jsem se vydala … Jenže jich bylo tolik a já naprosto bez zkušeností, že jsem se v tom množství jmen i názvů obcí ztrácela. Z Úhonic (kde se narodili prarodiče mé vidhostické babičky Bóži) jsem se totiž poměrně brzy dostala do Hořovic u Berouna, do Oseka, Komárova, „Erpet“, Hvozdců a Podluh a Mrtníku. A pak mi taky hlavu motaly i pomístní názvy jako Vystrkov a Sokolivce a nějakou chvíli i trvalo, než jsem je na mapě identifikovala. Vystrkov byl zkrátka „vystrčenou“ částí Oseka (v matrikách ovšem Woseka) a Sokolovice zas tvořily okraj Komárova. A abych coby začátečnice byla ještě zmatenější, čas od času se v záznamech objevoval i Wisek (Víska), což jsem zpočátku opravdu měla tendence s Wosekem dost často zaměňovat. Jonáci byli zkrátka všude. Ve zmíněném Oseku dokonce na čtyřech číslech popisných. Jenže ten můj – Jan Jonák ovčák ze Sokolovic – se vždycky na chvilku odněkud vynořil, respektive zápis o jeho dítěti, a pak mi zas někam zmizel. Věděla jsem, že krom spousty jiných dětí, měl mít i dceru Annu, které se roku 1828 měl narodit můj praprapradědeček Jan. Po Anně však k mé smůle ani vzdechu. No vlastně ani po jejím otci. Nakonec jsem tedy své pátrání odložila do šuplíku. Abych hořovické matriky po tříměsíční pauze opět otevřela a začala zkoumat nejen lidi, ale i terén. Konkrétně ovčíny. Protože jak se dočtu na chytrých stránkách dr. Tabyho, ovčáci jaksi patřili k tzv. stěhovavým rodům, a tudíž se většinou nezdržovali dlouho na jediném místě. Což mi vysvětlí fakt, že jednou narazím na děti Jana „ovčáka“ juniora v knize Mrtník a podruhé v Hořovicích. A jak si tak vyhledávám informace o ovčácích a ovčínech, hlavou se mi honí dětské verše, pomocí kterých jsme se v první třídě učili poznat a zapamatovat písmenko O. A přitom ukusuju kus chleba s máslem a hltám písmenka věnovaná hořovickým ovčínům …
„…. protože se na poč. 19. století se hrabě Rudolf Vrbna rozhodl zřídit na Hořovicku poměrně rozsáhlý chov ovcí, ovčíny zde vyrůstaly jako houby po dešti, až jich bylo nakonec sedm. Největší z nich byl údajně na Hrádku, další pak na Tihavě, v Podluhách, také ve Rpetech a v několika dalších obcích. Podobný počet ovčínů býval rovněž na Jinecku. Rudolf Vrbna dovážel ze Španělska ovce nazývané merinky a vlna z nich získaná se pravidelně vyvážela až do Anglie. Časem jejich počet ve zdejších ovčínech vzrostl dokonce až na 12 000 kusů. Ovce z celého panství byly stříhány na Sklenářce, ve zrušené sklářské huti u Hořovic. Ovčáci přiháněli celá svá stáda nejprve k Žákovu náhonu, kde se pod mlýnem Nových ovce před střiží plavily, a teprve poté je vodili na Sklenářku. Denně bylo údajně stříháno 700 až 800 kusů….“
Vida, vida, pomyslím si. V Podluhách měl přece být také jeden z „mých“ Janů Jonáků. Nebo se mu tam aspoň měl narodit nějaký z jeho potomků. Ze zvědavosti si do mapy udělám body v místech, kde Jonákové žili a pak vytvořím jinou mapu se zaniklými ovčíny. Čímž si v podstatě potvrdím, že se obě mapy kryjí.
Abych však zjistila, jestli byl kolébkou Jonáků Osek nebo Hořovice a nebo přišli coby ovčáci už kdysi dávno úplně odjinud, musím se vydat hlouběji …. A tak chtě nechtě opět hromadím data a informace a vše zjištěné trpělivě zapisuju do bloku. Krom stereotypního čtení textů v matrikách sonduju na webu také něco o samotných Podluhách. Mají necelých 700 obyvatel a kdysi byly samotou na úpatí brdských lesů. Stavení se rozprostírala po obou březích malého lesního potůčku Kuňatky, dnes Podlužského potoka. Název obce je jediný tohoto druhu v českých zemích a odvozuje se od lužních lesů a močálů, převážně porostlých olšinami, dubinami a dalším divoce rostoucím stromovím. Na podlužském návrší byla postavena tvrz s pivovarem, a ovčín 
, ve kterém žila rodina Pecharova … A tady se mi krásně spojí obsah matrik a internetu. V knize Hořovice 02 na Pechara asi třikrát skutečně narazím. A protože je u jeho zápisu přípisek „ex Hrádek“, přiměje mě to zalistovat ve svých poznámkách. V jednom zápise totiž byla douška, že Jan Jonák byl synem Jana Jonáka „wowčáka na horzovským hrádku“. Při pohledu do starých map však musím konstatovat, že jako Hrádek se označoval zaniklý Zálužský hrad, kde byl rovněž ovčín. Podlužská hora naproti tomu žádné známky po nějakém stavení nenese. A i google má jisto. Podle něj je Hrádek poměrně nápadná stavba mezi Hořovicemi a Komárovem. Takže kdo ví, třeba ti Pecharové taky pendlovali …
, ve kterém žila rodina Pecharova … A tady se mi krásně spojí obsah matrik a internetu. V knize Hořovice 02 na Pechara asi třikrát skutečně narazím. A protože je u jeho zápisu přípisek „ex Hrádek“, přiměje mě to zalistovat ve svých poznámkách. V jednom zápise totiž byla douška, že Jan Jonák byl synem Jana Jonáka „wowčáka na horzovským hrádku“. Při pohledu do starých map však musím konstatovat, že jako Hrádek se označoval zaniklý Zálužský hrad, kde byl rovněž ovčín. Podlužská hora naproti tomu žádné známky po nějakém stavení nenese. A i google má jisto. Podle něj je Hrádek poměrně nápadná stavba mezi Hořovicemi a Komárovem. Takže kdo ví, třeba ti Pecharové taky pendlovali … Pro dnešek s výpravou do minulosti končím. Zavírám oči a v mysli se mi zas „ovečky pasou samy …“
Stránky:
- 1
- 2
