Zpět na Příběhy zakázkové

Putování za Rácovými

A je to jasné. Každá vesnice má své top příjmení! Nebo-li každé příjmení má v nějaké dědině své hnízdo. A i když se v průběhu času různě obměňují, některá jsou skutečnými držáky a přetrvávají do dnešních dnů. V případě linie Rácových jsem měla k dispozici oddací list Františka Ráce s Růženou Jíchovou a pak i jeho rodný list z roku 1909. Jeho otcem byl František Rác (*1884), horník v Holešicích (zaniklá obec v okrese Chomutov) a matkou Johana roz. Barsová. A protože tehdejší zápisy obsahovaly i jména a data prarodičů, dozvím se, že otcem Františka horníka byl opět František a opět horník. A pro velký úspěch také z Holešic. A pak přijdou lehké počáteční komplikace, protože matriční knihy obce Holešice s požadovanými roky klasicky na SOA Litoměřice absentují. Naštěstí letos nově zveřejněné sčítací operáty z roku 1921 vydají dost na to, abych se mohla posunout dál. Mám tyhle dokumenty ráda. Krom seznamu lidí, kteří obývali určité číslo popisné, tu bývají i informace o povoláních, o vztazích rodinných příslušníků, roky i místa narození. Proto z karty Františka Ráce z čp. 78 zjistím, že byl v roce 1921 již ovdovělý, pracoval jako kopáč na dole Britania v Ervěnicích a krom pro nás důležitého Františka jr. měl dalších pět dětí (Janu, Josefa, Růženu, Václava a Ladislava). A že všichni uměli číst a psát. Nejpodstatnější je však údaj v kolonce o rodišti. Krom roku 1884 tu totiž figuruje Kněževes u Rakovníka. A tak se přesouvám do známých vod, protože v Kněževsi jsem nedávno lovila předky mých dětí. (O tom však jinde.) Ve zmíněném roce 1884 skutečně najdu narození Františka, jehož rodiči jsou František Rác st. v té době z Kněževse a Anna Šefrhansová z Vejvanova. Óujé, usměju se. Svět je skutečně malý. Vejvanov známe, ve Vejvanově máme Hübnera :-). A tak se ho samozřejmě hned dotazuju na existenci Šefrhansů v té jeho dědině a dostane se mi odpovědi, že nositelů tohoto příjmení je tam hafo. Nicméně kněževeský František (*1884) se v Kněževsi narodí jako jediný, protože jeho otec František (*1859) už pochází ze Senomat. A aby se to nepletlo, jeho otec je opět František (*1824) a matkou Marie Příhodová ze Senkova, avšak s německými kořeny. Je totiž dcerou Jana Příhody a Majdaleny Glück z Windheim v Bavořích. V Senomatech obývají dům čp. 55, který Rácovým „patří“ min. od r. 1785. Dnes je zde úřad městyse. 

V Senomatech se mj. narodil i věhlasný profesor tělocviku na podbořanském gymnáziu, a jeho příjmení (Holý) skutečně spolu s Trešlem, Vostrým, Rivolou, Vodrážkou, Rácem, Kotkem a Zakonem kraluje senomatským matrikám. A tak celkem snadno dojdu k rodičům posledního z Františků – k Ondřejovi (*1792) a Kateřině roz. Pochmonové z Nesuchyně. A od Ondřeje zas k jeho rodičům – Janovi a Anně Rácovým. Přičemž Jan se narodí r. 1768 Vojtěchu Rácovi a Veronice roz. Vodrážkové. Posledním zaručeným článkem tohoto genealogického řetězu je pak Václav, otec Vojtěcha. Víme, že si v roce 1727 vezme za manželku Veroniku Zakonovou ze Senomat, nicméně dohledat jeho narození se mi nepodaří. Přestože se několik hodin věnuju vypisování všech narozených Ráců z matrik Rakovník 02 a 03, na žádného Václava prostě nenarazím. Nutno však podotknout, že zápisy jsou místy skutečně nečitelné a jinde jsou zas poměrně dost poničené stránky, takže je samozřejmě možné, že se Václav ukrývá právě na těch bílých (nebo naopak černých) místech. Vzhledem k tomu potom existují dvě varianty. Buď byl také synem Davida Ráce, který se v Senomatech oženil roku 1689 a s manželkou Dorotou měl Matěje, Jana, Ondřeje, Ludmilu a Bartoloměje, a nebo se zkrátka do Senomat přistěhoval až někdy později. A ačkoli jsem prošla snad celý rakovnický okres a část kladenského, na další rácovské hnízdo jsem zkrátka nenarazila. A tak nezbývá než se spokojit s dosaženým výsledkem a připustit, že ne vždy se podaří projet vítězným obloukem :-).
Nicméně v práci J. Ryby „Dějiny obce Senomaty“ přece jen jednu perličku najdu. V seznamu obyvatel Senomat v roce 1785 je na č.p. 42 zapsán Václav Rác a v sousedním sloupečku s popiskem „Přezdívka“ je pak zapsáno: husa. 
 
Na závěr dnešního Putování si dovolím citovat ze stránek městyse Senomaty, kde je vysvětlen původ názvu obce. 
“ …..Místní sedláci měli na nivních loukách Rakovnického potoka posečenou trávu a sušili ji na sena. První sečení trávy probíhá koncem měsíce května a v červnu. V tomto období přicházejí ale i bouřky s vydatnými dešti. Podle informací ze starých kronik byly povodně v Senomatech poměrně častým jevem. a rozvodněný potok nadělal pochopitelně spousty škod. Když voda v senách opadla, na lukách zůstalo posečené seno s nánosy bláta. Sedlákům nezbylo než zablácené suché seno z luk dovézt na statek a cepy z něj bláto vymlátit. Šlo tedy o ves, kde se mlátí seno. Odtud pak SENO MLATÍ a časem Senomaty.“ 
A protože v Senomatech žil (a zemřel) také první český dělnický básník František Chládek, úplně poslední (tematické) slovo přenechávám jemu. 
Sekáči
 
Pod večer se rozléhá,
po dědině klepání,
ostřejí se kosinky,
je to sena sekání.
Časně ráno sekáči
do kvetoucích luk kráčí,
za chládku a za noci –
to se to nejlíp kosí.