Byť délkou kořenů rod Špičků v Solopyskách nedosahuje těch nejstarších dob, v obci pod vrchem Borem je znám od roku 1844. Tehdy si 29letý Josef Špička z Konětop vzal za manželku solopyskou Marií Vagnerovou, která své kořeny má přece jen o fous zapuštěné více. Narodila se na čísle popisném 26,
s manželem Josefem pak žili na sousedním č.p. 27. Zplodili spolu 8 dětí, ze šesti chlapců se dva (Vojtěch a František) stali tesaři, stejně jako jejich otec Josef. František (*1853) se pak stane otcem Rudolfa (*1889) a ten zas Františka (*1923).
s manželem Josefem pak žili na sousedním č.p. 27. Zplodili spolu 8 dětí, ze šesti chlapců se dva (Vojtěch a František) stali tesaři, stejně jako jejich otec Josef. František (*1853) se pak stane otcem Rudolfa (*1889) a ten zas Františka (*1923).
Na Lounsku žije v současné době 15 osob s příjmením Špička a původ tohoto příjmení je samozřejmě nasnadě. Slovo špička je tzv. mnohovýznamové, a tak si zdánlivě můžeme vybrat. Protože špička může označovat jak ostrý konec nějakého předmětu, tak vánoční ozdobu na vánočním stromku, cigaretovou špičku či společenskou špičku, ale například i baletním botám se říká špičky. V neposlední řadě musíme zmínit i teorii, která říká, že původ příjmení se odvozuje podobně jako u příjmení Špic. Což je logické, protože špička je zdrobnělinou špice. Špic je také nářeční označení lindušky lesní a nástroj k opracovávání kamene – tzv. kamenická špice. Osobně bych se přiklonila k poslednímu zmíněnému příkladu. Kameníci tu přece jen byli přece jen o chvilku dříve než mistři baletu. A protože Solopysky a okolní vesnice leží v jednom z údolí Podlesí a obklopují je opukové vrchy a kopce, s několika pískovcovými výchozy, není těžké si sídlo nějakého kameníka, který svou kamenickou špici ovládal špičkově 
, představit, a právě proto mu také mohli začít říkat Špička. Je to samozřejmě jen teorie. Kdo ví, odkud původní Špička do Podlesí přišel ….
, představit, a právě proto mu také mohli začít říkat Špička. Je to samozřejmě jen teorie. Kdo ví, odkud původní Špička do Podlesí přišel ….My se přesuneme za Josefem do Konětop, konkrétně do r. 1815, kdy se malý Josef narodí na čísle popisném 13 tzv. „z levého boku“ dvaadvacetileté Anně Špičkové, dceři Václava Špičky a Kateřiny roz. Davidové. Anna má v zápise o narození uvedenou adresu Konětopy 32. Moje genealogicko-historická knihovna obsahuje naštěstí i úžasnou publikaci od Františka Štědrého Okres Lounský I., která se sice většinově věnuje samotnému městu Louny, ale druhá polovina knihy patří popisu obcí Hřivice, Pnětluky, Markvarec a Konětopy. A díky tomu si můžu ještě před samotným ponorem do konětopských vod, přečíst, že:
„Nejstarší konětopská gruntovní kniha vykazuje osm živností a majitelé jejich jsou vesměs vrchnost člověčenstvím zavázáni.“
Kniha pochází z r . 1587 a jde až do r. 1661 a jest česká.“ Berní rula z r. 1654 říká, že sedláky v té doby byli: Matouš Špička, který se přiznal, že má 10 korců orných a 10 korců porostlých polí. Pan Štědrý dodává, že nyní jde o číslo domu 13. Na další stránce je pak ke třináctce připsáno, že šlo o usedlost, která byla 30.11.1802 rozdělená na statek č. 13 a 32 u Marečků.
Kniha pochází z r . 1587 a jde až do r. 1661 a jest česká.“ Berní rula z r. 1654 říká, že sedláky v té doby byli: Matouš Špička, který se přiznal, že má 10 korců orných a 10 korců porostlých polí. Pan Štědrý dodává, že nyní jde o číslo domu 13. Na další stránce je pak ke třináctce připsáno, že šlo o usedlost, která byla 30.11.1802 rozdělená na statek č. 13 a 32 u Marečků.
Stránky:
- 1
- 2
