Byť délkou kořenů rod Špičků v Solopyskách nedosahuje těch nejstarších dob, v obci pod vrchem Borem je znám od roku 1844. Tehdy si 29letý Josef Špička z Konětop vzal za manželku solopyskou Marií Vagnerovou, která své kořeny má přece jen o fous zapuštěné více. Narodila se na čísle popisném 26,
s manželem Josefem pak žili na sousedním č.p. 27. Zplodili spolu 8 dětí, ze šesti chlapců se dva (Vojtěch a František) stali tesaři, stejně jako jejich otec Josef. František (*1853) se pak stane otcem Rudolfa (*1889) a ten zas Františka (*1923).
s manželem Josefem pak žili na sousedním č.p. 27. Zplodili spolu 8 dětí, ze šesti chlapců se dva (Vojtěch a František) stali tesaři, stejně jako jejich otec Josef. František (*1853) se pak stane otcem Rudolfa (*1889) a ten zas Františka (*1923).
Na Lounsku žije v současné době 15 osob s příjmením Špička a původ tohoto příjmení je samozřejmě nasnadě. Slovo špička je tzv. mnohovýznamové, a tak si zdánlivě můžeme vybrat. Protože špička může označovat jak ostrý konec nějakého předmětu, tak vánoční ozdobu na vánočním stromku, cigaretovou špičku či společenskou špičku, ale například i baletním botám se říká špičky. V neposlední řadě musíme zmínit i teorii, která říká, že původ příjmení se odvozuje podobně jako u příjmení Špic. Což je logické, protože špička je zdrobnělinou špice. Špic je také nářeční označení lindušky lesní a nástroj k opracovávání kamene – tzv. kamenická špice. Osobně bych se přiklonila k poslednímu zmíněnému příkladu. Kameníci tu přece jen byli přece jen o chvilku dříve než mistři baletu. A protože Solopysky a okolní vesnice leží v jednom z údolí Podlesí a obklopují je opukové vrchy a kopce, s několika pískovcovými výchozy, není těžké si sídlo nějakého kameníka, který svou kamenickou špici ovládal špičkově
, představit, a právě proto mu také mohli začít říkat Špička. Je to samozřejmě jen teorie. Kdo ví, odkud původní Špička do Podlesí přišel ….
![;-) ;-)](https://email.seznam.cz/static/wm/img/smileys/s06.png)
My se přesuneme za Josefem do Konětop, konkrétně do r. 1815, kdy se malý Josef narodí na čísle popisném 13 tzv. „z levého boku“ dvaadvacetileté Anně Špičkové, dceři Václava Špičky a Kateřiny roz. Davidové. Anna má v zápise o narození uvedenou adresu Konětopy 32. Moje genealogicko-historická knihovna obsahuje naštěstí i úžasnou publikaci od Františka Štědrého Okres Lounský I., která se sice většinově věnuje samotnému městu Louny, ale druhá polovina knihy patří popisu obcí Hřivice, Pnětluky, Markvarec a Konětopy. A díky tomu si můžu ještě před samotným ponorem do konětopských vod, přečíst, že:
„Nejstarší konětopská gruntovní kniha vykazuje osm živností a majitelé jejich jsou vesměs vrchnost člověčenstvím zavázáni.“
Kniha pochází z r . 1587 a jde až do r. 1661 a jest česká.“ Berní rula z r. 1654 říká, že sedláky v té doby byli: Matouš Špička, který se přiznal, že má 10 korců orných a 10 korců porostlých polí. Pan Štědrý dodává, že nyní jde o číslo domu 13. Na další stránce je pak ke třináctce připsáno, že šlo o usedlost, která byla 30.11.1802 rozdělená na statek č. 13 a 32 u Marečků.
Kniha pochází z r . 1587 a jde až do r. 1661 a jest česká.“ Berní rula z r. 1654 říká, že sedláky v té doby byli: Matouš Špička, který se přiznal, že má 10 korců orných a 10 korců porostlých polí. Pan Štědrý dodává, že nyní jde o číslo domu 13. Na další stránce je pak ke třináctce připsáno, že šlo o usedlost, která byla 30.11.1802 rozdělená na statek č. 13 a 32 u Marečků.
Stránky:
- 1
- 2