Na straně 61 Pozemkové knihy Sedlec [1576-1631] nadepsané „Jan Bawor s Janem Zetiem Annau dczerau swau a s Waczlawem wnukem“ získáme informace o tom, že na gruntu Bavorovském v Sedlci (čp. 1, poté 7) byla r. 1591 uzavřena svatební smlouva mezi Annou rozenou Bavorovou a zároveň vdovou po †Janu Vaňourkovi a Janem Shejbaným alias Peškem. Starý Jan Bavor (Annin otec) na smrtelné posteli půlí svůj grunt, kdy jednu půlku si nechá, a druhou dá své dceři Anně s malým sirotkem Václavem. Jde zkrátka o shrnutí nejvyšší části rodokmenu: Jan Bavor, Jan Vaňourek a Václav Vaňourek, který se za pár let stal otcem Víta. A protože z urbáře máme informace o lidech, kteří v r. 1558 obývali vsi kaceřovského panství, a známe tudíž jejich jména, víme, že příjmí Vaňourek se vyskytuje pouze v jediné vsi, a to v Kočíně. Dokonce BR z r. 1654 uvádí pouze dva Vaňourky, přičemž jeden je ze Žamberka a druhý z našeho Kočína. Pravděpodobnost, že Jan Vaňourek, manžel Anny Bavorové, byl příbuzným Vaňourků z Kočína, je tak více než stoprocentní.
Již výše zmíněný výčet osedlých obce Sedlec v souvislosti s rodem Burešů tak jen potvrzuje naši hypotézu. Jako poslední je totiž v tom výčtu zapsán Jan Bavor, tedy druhá zastoupená půlka nejstarší dohledané dvojice Vaňourek-Bavorová. Jan Bavor je v urbáři dokonce zmiňován již v r. 1539.
Určitou unikátností je i záchrana plaského urbáře z r. 1623, jehož osud popisuje kronikář Soukup. Zápis je součástí příloh rodokmenu.
KOČÍN
Obec Kočín je poprvé historickými prameny zmiňována již roku 1183. Tato malebná obec je rozprostřena nad údolím Kočínského potoka, 7 km severozápadně od městečka Plasy. Dějiny obce jsou neoddělitelně spjaty s historií plaského kláštera a později i s rodem Gryspeků z Gryspachu, kteří Kočín společně s dalšími vesnicemi v rámci Kaceřovského panství vlastnily až do roku 1623, kdy obec s ostatními državami Gryspeků připadla opět do vlastnictví kláštera plaského.
V minulosti se obec Kočín proslavila výrobou vitriolové kyseliny sírové, kterou zde zavedli a provozovali Liewaldové a kolem roku 1850 pak rovněž těžbou břidlice. Jak těžba, tak výroba kyseliny byly pro zdejší obyvatelstvo důležitým a výnosným zdrojem obživy, o čemž svědčí i to, že v té době v Kočíně žilo 688 obyvatel. V současné době je ves významným rekreačním střediskem celé oblasti a žije zde obyvatel 90.
Velmi cennou historickou památkou jsou zde právě zbytky dochované původní lidové architektury, kterými se pyšní zejména dům s č.p. 19 nebo s č.p. 1. Architektonickým skvostem je pak usedlost s č.p. 15, kde můžeme spatřit roubený patrový špýchar s roubenou stodolou a samotné centrum obce pak zdobí zděná kaple z roku 1855. Z 19. století jsou zde rovněž ještě patrny pozůstatky těžby břidlice a výroby kyseliny, a to v údolí Kočinského a Kralovického potoka.
V urbáři panství kaceřovského z roku 1558 je popsán Kočín takto: „Lidí osedlých 10. Slovou Vondra Hůlka, Jan Šmauz, Bureš Kára (statek s chalupou), Mikeš Suchý, Jan Pekař, Bárta Lašek, Beneš Jílek, Jan Jindřichů (statek a chalupa). Kuba Hospodář a Kuba Vaňourek. Suma lánův rolí 10 1/2. Úroku Svatojiřského dávají 11 kop, Svatohavelského tolikéž, berně vánoční 1 kopu 50 grošů, žita úročního 8 strychů, ječmene a ovsa tolikéž, slepic 12, vajec 3 1/2 kopy, roboty ženné 64 dní, orné 21 den, pytlův úročních každý rok o vánocích 6. Každý pytel musí býti ze 2 loket plátna míry kralovické… V té vsi 6 poustek. Ke každé náleží po 1 lánu dědiny. Také lidé z té vsi od nadepsaných poustek drží v nájmu některé louky a platí z nich.“
